Vhodná chvíle
... utekla jsem ... během pár hodin ...
A šlo to! Vlastně to bylo nakonec celkem jednoduché (ano, dnešním pohledem).
Je fakt, že jsem poslední dobou chodila už jako troska, za posledních půl roku jsem zhubla 10 kg, byla jsem nešťastná, zoufalá, byla jsem nikdo a měla jsem dojem, že pouze přežívám, byla jsem na mateřské, bez práce ...
A najednou jsem slyšela … Báro, odejdi, uteč! .... bylo to v pátek, v květnu ...
Můj děda zemřel, v úterý .. ve čtvrtek měl pohřeb … utekla jsem v pátek … měla jsem kam jít … tam, kde jsem trávila prázdniny, kde žila moje babička s dědou… prostě jsem sbalila čtyři kousky a pár jejich věcí, Narcisovi jsem nechala dopis na stole a byla jsem fuč … svoboda!
Pro Narcise také svoboda! ... neozval se měsíc, ozval se až poté, co dostal do huby od toho pána, jak si od něj půjčil ženu.
Člověk by si myslel, že mu to došlo. Nedošlo, nemělo jak, prostě chybí spojnice do mozku (o srdci ani radši nemluvím).
Zpočátku neustál to ponížení, že od něj odešla matka jeho čtyřech dětí. Nebo mu neměl pouze kdo vařit a prát? Bylo období, kdy mi volal třeba 100x za den, prostě jenom prozvonil, psal zprávy, posílal videa...
Ale jelikož je narcis závislý na proudu cizí energie směrem k sobě a já už mu jí nedávala, našel si další oběť a další a další ...