Jak to dopadlo
Každý máme svou 13. komnatu. Někomu se po zemi válí pár věcí, někdo má naskládáno až po strop. Jsou i tací, kterým se to hrne dveřmi ven. Nedokážu posoudit, do jaké míry byla a je naplněna ta má, ale úplně málo to myslím nebylo.
Uznávám, že mé příběhy jsou někdy nepochopitelné, neuvěřitelné a neuchopitelné. Věřte, že i pro mě.
Ale víte co? ... prostě najednou:
- máte oholené nohy, které klidně vystavíte v minisukni
- už nemáte šedivé vlasy a ty, co jste si nestačila vytrhat, barvíte na černo, hnědo, červeno ...
- normálně si dáte s kamarádkama kafe
- normálně máte kamarádky
- normálně si večer pustíte televizi a koukáte na co chcete
- už nemusíte před nikým schovávat mobil, doklady ...
- už se nebojíte, až ve dveřích zarachotí klíč
- začnete studovat
- dostudujete
- a pokud budete chtít, tak si můžete zpět změnit gynekoložku za gynekologa
- když vás bolí zub, vezmete si takovou tu růžovou tabletku, kterou najdete normálně v lékárničce a nemusíte ji lovit někde za soklem pod kuchyňskou linkou
- nevaříte knedlíky pokud nechcete, prostě si je koupíte
- přivezete si autem nákup a to auto dokonce řídíte sama
- smějete se
- nemusíte se modlit.
- nemusíte se modlit, aby vám nebyla zima
- a pokud je vám zima, tak si prostě zatopíte
- a toho všeho si vážíte, protože víte, že to není samozřejmé ...