Ten svetr si prostě vezmeš!
... a nevzala ... jeden z prvních a na dlouho posledních vzdorů ...
Jeli jsme do divadla. V té době jsem byla poprvé těhotná. Narcis si vzal do hlavy, že já, jeho těhotná manželka, budoucí matka jeho prvního dítěte, nesmím nastydnout. Než jsme vystoupili před divadlem z auta, vytáhl svůj černý huňatý svetr a řekl mi, ať si ho vezmu na sebe. Tento svetr měl od své maminky ... asi to není důležité, ale kdo ví… V klidu jsem odpověděla, že jako díky, že mi prostě zima není a nebude.
"Ten svetr si prostě vezmeš!" ... "Nevezmu!" ... "Řekl jsem, že vezmeš!" ... Asi bych i ustála tu ostudu, že jdu do divadla v tom šíleném svetru, ale v té době jsem ještě měla sílu na to, se mu vzepřít. Asi to nečekal.
Nastartoval auto a jeli jsme domů. Nejspíš nemohl rozdýchat to ponížení, takže mi cestou občas dal ránu pěstí. Prostě když si přeřadil, měl volnou pravou ruku a buch, už jsem ji měla ... já, jeho těhotná žena, o kterou měl takový "strach", aby jí v divadle nebyla zima. Stále křičel, že si ten svetr prostě vezmu.
Myslel si, že povolím ... nepovolila, tenkrát ještě ne. Dneska vím, o co šlo ... ponížit mě, získat nadvládu.
https://holkybacha.estranky.cz/clanky/zivot-s-narcisem/studovat--nebudes-.html