Studovat? Nebudeš!
... na to, abys mi dělala služku, žádnou školu nepotřebuješ ...
No jasně, že mi to takhle nikdy narovinu neřekl (nikdy neřekl nic narovinu).
Nicméně v době naší lednové svatby jsem byla v polovině 3.ročníku vysoké školy … dálkového studia. Při studiu jsem zvládala zaměstnání, zvládala jsem koníčky, přátele, pila jsem kávu, pila jsem pivo, holila jsem si nohy a nosila jsem sakra krátké šortky … a taky jsem se smála.
Kdyby mi někdo řekl, že během půl roku bude všechno jinak, určitě bych mu nevěřila. Jak málo stačilo … uvěřit, vdát se, otěhotnět, začít ustupovat, začít se bát, začít si nevěřit .. a nemít podporu. Prostě mi řekl, že si nepřeje, abych studovala.
Pár přednášek jsem ještě zvládla (myslím ty ve škole, ty jeho jsem musela zvládat dalších 10 let) . Potom už to nešlo. Byla jsem těhotná, dostala jsem zákaz, vyhrožoval mi, nebyla síla.
Ale ... “spoiler” … za dalších 10 let jsem začala studovat znovu, už bez Narcise, od začátku (škola od začátku, všechno od začátku… ) … školu jsem vystudovala i se čtyřmi kousky na krku (jo a čtyřmi křížky na krku vlastně také).