Dopisy nikomu
... psala jsem sama sobě ...
... no tak jasně, nebylo komu jinému ... přátele mi vzal, rodinu jsem nechtěla zatěžovat ...
... takže, nalezeno v mé "krabici vzpomínek" a po 15-ti letech doslovně přepsáno ...
"Je toho spousta, co bych ráda napsala. Ale kde začít? Co je důležité a co méně důležité? Mám miliony otázek sama k sobě a nevím si s nimi rady. Je správné to, co dělám? To, co bych ráda udělala. To, co citím?
"Narcis" se mě neustále ptá, jestli ho mám ráda. Ano, mám ho ráda, ale nejsem šťastná. Jde to vůbec? Mít někoho rád a nebýt šťastný? Věřím tomu, že on má rád mě, ale určitě není šťastný. Nemůže být, pokud nejsem já. A to, že nejsem šťastná, musí cítit. Je to začarovaný kruh. Připadám si jako loutka, se kterou on manipuluje. Asi to myslí dobře, ale cožpak nechápe, že mě tím uráží? Už jsem se několikrát přistihla u myšlenky, že jsem měla zůstat ve ... "myšleno u rodičů". Děsí mě to, že mě taková věc vůbec napadne, ale zároveň je mi jasné, že to snad ani jinak dopadnout nemůže. Co to píšu? Ne, to je hrozná představa. Ale jak z toho všeho ven? Nevím si rady. Kdo mi poradí? Asi nikdo."
... no, nikdo mi neporadil, musela jsem si poradit sama ... najít tenkrát poslední zbytky sil a za tím svým štěstím si jít ...