Přivezl mi ukázat milenku
Ne, až do bytu jí nepřivedl. Tedy myslím ne v době, kdy jsem tam zrovna byla já.
To bylo tak … zbývalo nám (myšleno mně a dětem) posledních pár desítek metrů z pravidelné denní osmikilometrové pěší túry (ráno do školky, do školy, zpět domů a odpoledne znovu). Nejmladší kousek v kočárku, druhý kousek na stupátku, zbývajícím dvěma bylo samozřejmě líto, že šlapou pěšky a dávali to najevo. Byl únor nebo březen, břečka na chodníku, všechny boty promočené, kolečko u kočárku padalo, myšlenky na odpolední každodenní povinnosti, úkoly s dětmi, cvičení na klavír, co k večeři, co s životem ... život v prdeli ...
V tomto stavu jsem vlekla tu smečku domů a najednou vedle nás přibrzdilo auto … služební auto Narcise. Narcis řídil, vedle seděla žena. Až později jsem se dozvěděla, že to byla kolegyně, milenka. Prostě přibrzdil, oba na mě koukali, on jí cosi povídal …
Kolikrát jsem přemýšlela, co jí asi tak tenkrát mohl povídat. S ohledem na budoucí seznamovací korespondenci viz https://holkybacha.estranky.cz/clanky/nove/chudak.html asi toto …
„To je moje žena a moje čtyři děti … víš, ona sice zastane práci kolem dětí i v domácnosti výborně, ale ve vztahu ke mně je citově studená. Následkem tohoto citového chladu mnohdy reaguji snad nepřiměřeně a absenci citu tedy řeším navázáním mimomanželského vztahu s tebou, ty máš pro mé pocity pochopení a dokážeš mě v mém trápení povzbudit …“
Tak možná tohle jí povídal. Ale co ona, chtěla ho zachránit? Tak to se tedy nepovedlo.
A nepovede žádné ...