Prostě se pomodlíš!
... odolávala jsem do 3 hodin do rána ...
No, tohle bylo skutečně psycho. Narcis si rád hrál na silně věřícího a zbožného člověka, hraje si na něj dodnes. Jednou večer v posteli mi řekl: “Báro, teď se společně pomodlíme” … asi jsem tenkrát vytřeštila oči, nicméně jsem byla přesvědčená, že modlit se nebudu, ať se tedy modlí sám, pokud má potřebu. Chyba.
Snad tisíckrát mi s kamennou tváří opakoval: “Teď se společně pomodlíme, jasně jsme se na tom domluvili, pomodli se, Báro!” Výhružný hlas, kamenná tvář, zlo v očích, stále dokola, stačila jsem mezitím několikrát nakojit náš nejstarší kousek. Možná pochopil, že pokud nepřitvrdí, vydržím odolávat, než bude muset ráno odejít do práce. Začal do mě tedy tlouct. Snažila jsem se utéct, seděla jsem schoulená na zemi u zdi a nevěděla jsem, zda si chránit dřív hlavu a nebo břicho. Byla jsem totiž těhotná …
Se slzami v očích jsem začala odříkávat: “Otče náš, jenž jsi na nebesích ….” … a jsi vůbec, když se na tohle dokážeš dívat???